Irena Řecká (1904–1974)
Irena Řecká | |
---|---|
vévodkyně z Aosty | |
Irena Řecká, 1931 | |
Doba vlády | 1942–1948 |
Narození | 13. února 1904 Athény, Řecké království |
Úmrtí | 15. dubna 1974 Fiesole, Itálie |
Pohřbena | Bazilika Superga 20. dubna 1974 |
Sňatek | 1. července 1939 |
Manžel | Aimone z Aosty |
Potomci | Amadeus III. Savojský, vévoda z Aosty |
Dynastie | Glücksburkové |
Otec | Konstantin I. Řecký |
Matka | Sofie Pruská |
Podpis | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Irena Řecká (13. února 1904, Athény – 15. dubna 1974, Fiesole) se narodila jako páté dítě a druhá dcera Konstantina I. Řeckého a jeho manželky Sofie Pruské. Byla členkou královských rodin Řecka, Dánska a Itálie. V letech 1941 až 1943 byla také oficiální královnou Chorvatska.
Rodina a dětství
[editovat | editovat zdroj]Jejími prarodiči z otcovy strany byli Jiří I. Řecký a Olga Konstantinovna Romanovová. Ze strany matky byl jejím dědem Fridrich III. Pruský a Viktorie Sasko-Koburská, dcera prince Alberta a královny Viktorie.
Irena se narodila v Athénách do rodiny, v níž již byli tři synové, Jiří (* 1890), Alexandr (* 1893) a Pavel (* 1901) a dcera Helena (* 1896). V roce 1913 do rodiny přibyla ještě dcera Kateřina. V roce 1927 ji bratr Jiří zasnoubil s Christianem ze Schaumburg-Lippe, synovcem dánského krále Kristiána X., ke sňatku však nikdy nedošlo.
Manželství
[editovat | editovat zdroj]1. července 1939 se princezna Irena provdala za prince Aimona, vévodu ze Spoleta. Měli spolu jedno dítě:
- Amadeus III. Savojský, vévoda z Aosty (27. září 1943 – 1. června 2021[1])
- ⚭ 1967 Klaudie Orleánská (* 11. prosince 1943), rozvod 1982
- ⚭ 1987 Silvia Paternòvá di Spedalotto (* 31. prosince 1953)
V březnu 1942 Irena, která byla školenou sestrou, vedla nemocniční vlak Červeného kříže do Ruska, aby poslali zpět do vlasti zraněné italské vojáky. Po náročné cestě se následující měsíc vrátila. Princ Aimone se stal po smrti svého staršího bratra Amadea 3. března 1942 čtvrtým vévodou z Aosty. 18. května 1941 přijal jméno Tomislav II. a byl prohlášen králem Nezávislého státu Chorvatsko, loutkového státu nacistického Německa a fašistické Itálie. Aimone však nikdy nevkročil na území tohoto státu a v roce 1943 abdikoval.
Po příměří Spojenců s Itálií byla princezna Irena, spolu se svým synem, švagrovou a dvěma neteřemi, Němci internována v hotelu Ifen v rakouském Hirscheggu. Osvobozeni byli v květnu 1945 Francouzi.
Po válce a po volbách v roce 1946, které ukončily italskou monarchii, odešla rodina do exilu. Princ Aimone zemřel 29. ledna 1948 v Buenos Aires. Po jeho smrti se stal jejich syn Amadeus 5. vévodou z Aosty. V červnu 1948 byl rodině povolen návrat do Itálie. Princezna Irena zemřela 15. dubna 1974 v italském městě Fiesole po dlouhodobé nemoci.
Vývod z předků
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Princess Irene, Duchess of Aosta na anglické Wikipedii.
- ↑ Prince Amedeo, Duke of Aosta, has died aged 77 [online]. 2021-06-01 [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Irena Řecká na Wikimedia Commons
Vévodkyně z Aosty | ||
---|---|---|
Předchůdce: Anna Orleánská |
1942–1948 Irena Řecká (1904–1974) |
Nástupce: Klaudie Orléanská |